Návykové látky, drogy, fet, matro, zboží… Pojmy, které vzbuzují v naší společnosti už dlouhou dobu směsici emocí. Strach, odpor, zvědavost, zbožňování. Otázka, proč tomu tak je, vůbec nemá jednoduchou a jasnou odpověď. Stejně jako pocity, které drogy v krvi umí vyvolat, jsou naprosto různorodé, tak mnohoznačné jsou reakce společnosti vůči nim. Pravda se možná skrývá někde mezi oběma polarizovanými extrémy „zakázat, uživatele zavřít až zčernají“ a „jde o cestu k lepšímu, zajímavějšímu životu, kterou nám systém schválně zapovídá, abychom se od něj neodvrátili“.

Je smutnou ironií, že ti lidé, kteří v drogách hledají svobodu, jedinečnost, odklon od konzumního života, končí často jako lidé závislí, nesvobodní, obraní o většinu možností, které v sobě skrývá „obyčejný“ život. Druhou ironickou bodlinu představuje potom fakt, že se drogy – možná více než jiné věci – staly v současnosti naopak symbolem konzumu, orientace na důležitost životního stylu jako takového, bez chuti vnímat obsahy, co daný styl života může přinášet, neřkuli proč je to pro nás důležité. Třetím paradoxem je skutečnost, že ačkoli každý ví, že drogy mohou výrazně poškodit naše zdraví, psychiku a postavení ve společnosti, jsou odnepaměti užívány právě pro zlepšení těchto lidských kvalit.